Rozhovor s Petrem Musilem
ROZHOVOR – PETR MUSIL
- Ahoj Petře vítám tě u rozhovoru pro stránky FC Pajzovny, jelikož si nový hráč, tak to bude fandy FCP jistě zajímat, pojďme k první otázce. Jak si se k Pajzovně dostal, proč si do ní vstoupil a co od působení očekáváš?
Ahoj Máro a pozdrav posílám taky všem našim fanynkám a fanouškům. Musim na začátek hodně poděkovat, protože jsem si myslel, že se už novinářského zájmu ani nedočkám. Dosud mne média, bohužel, jen ignorovala. K odpovědi na tvou otázku. Všechno odstartoval jeden trénink na place fotbalového oddílu Jinočany, kam loni zavítalo stodůlecké áčkobéčko k jednomu ze svých letních tréninků. Tam jsem se nějakým omylem vyskytl po čtyřletém fotbalovém půstu. Na onom sokolském sletu, jsem potkal svý bývalý oblíbený spoluhráče Světla, Džej Džeje, Jelena, Roubiče. No a už jsem do toho zase spadl. Jak se říká, prožil jsem svůj fotbalovej relaps. Začal jsem s velkým a dostal se přes kluky po půl roce až k malému. Musím přiznat, že jsem ještě žádný klub ve své kariéře nepřemlouval, aby mě vzal. To se mi stalo poprvé s Pajzovnou a zatím to vypadá, že toho nebudu litovat. Přispěly k tomu nejen sympatie, které jsem choval k výše uvedeným chlapcům, ale také sympatie k Houskičovi Ibrahimovi II. aka La Bekovi a touha zakončit svou fotbalovou kariéru v mužské kategorii nějakým důstojným způsobem... Očekávám, že si zahrajeme všichni dobrej fotbal a hlavně budeme urputností naše protivníky dovádět k šílenství. Hlavní je, aby nás to všechny společně bavilo.
- Víme o tobě, že nyní působíš ve velkém fotbale v oddílu Sokola Stodůlky, popiš nám svojí fotbalovou cestu, prošel si toho, co vím, docela dost.. Zkus nám to popsat
Pokud bych to měl brát z gruntu a všechno popořadě, pak jsem začínal v TJ Sokol Stodůlky, a to ve svých 6 letech. Tam mě přivedli rodiče (co vím tak spíš máma). V mláděžnických letech jsem byl kromě Sokola na hostování v Motorletu Praha, Junioru Praha a Bohemians 1905. V mužích jsem pak působil zejména tam, kde byly peníze a předpoklad, že se stanu slavným (ať už jako vítěz nebo poražený nějaké bezvýznamné soutěže). Prošel jsem proto Sokolem Stodůlky, Zličínem, Slavií Praha, Admirou Praha, Hořovicemi, Horními Měcholupy, Benešovem, Motorletem Praha a naposledy před mým dočasným koncem Štěchovicemi. Už si ani nevzpomínám, jestli to bylo takhle popořadě a jestli jsem něco nevynechal. Za vrchol považuju působení ve Slavii Praha a několik reprezentačních startů v mládežnických reprezentacích. Zahrál jsem si v dresu juniorky Slavia Praha také asi 20 minut proti A reprezentaci Vietnamské socialistické republiky. Dočasně jsem s fotbalem přestal díky pocitu, že český fotbal se na úrovni, na níž jsem jej tehdy hrál (ČFL – krajský přebor), zpravidla hraje ve 12 proti 11, kluby dost často nebyly schopny hráčům poskytovat adekvátní odměny za vynaložený čas ... a z celkové psychické a fyzické únavy. Pokud bych ale měl vybrat klub, v němž pro mě byla vždycky radost hrát a kam jsem se vždy vracel natěšený, tak to byl sokol. Dodnes mám před spaním výčitky z téhle vášně J
- Zatím máš za sebou v Pajzovňáckém dresu první zápasy a už sis vyzkoušel různé posty, vzadu, vepředu i zprostředka, kde si myslíš, že si nejplatnější pro tým?
Na lavičce, protože mě pořád bolí nohy a vím samozřejmě jako každý český pantáta nejlíp, jak to maj ostatní hrát J Teď vážně. Co se mě týče, tak mi nevadí hrát na žádném z postů. Když budu zdráv, tak mám ambici stát se platným univerzálem, vyjma brankářského postu. Například v posledním zápase, tedy proti týmu Don Giovani jsem byl pravděpodobně nejplatnější v útoku, protože jsem doslova nemohl udělat rychlý krok a bránit útočící protihráče. Taky jsem nechtěl vyfasovat přezdívku Houskič, kterou naštěstí dostali hned dva naši spoluhráči. Ale, jak už jsem někde říkal, byly to krásné fotbalové momenty a kluci mohou být šťastní, že v nich sehráli hlavní vedlejší role čili stafáž J Kdyby se za to udělovali Oscary, měl by náš tým rozhodně dvě žhnoucí želízka v ohni.
- Jelikož máš za sebou Motorleťácké angažmá, tak se dobře znáš s Honzou Jircem, jistě už si zjistil, že je Pajzovňáckým pokladníkem, už tě Honza informoval, co tě bude stát první sezóna za FCP? J
Před zápasem a po zápase ze mě mívá často radost a hýři vtípky, v nichž si dobírá moje banány. Doufám, že z něj budu mít taky radost až dojde na konečné zúčtování.
- Víme také, že už si hanspaulskou ligu hrál, pověz nám za koho, jakou ligu a proč si tam skončil..
V hanspaulské lize jsem působil ve třech týmech – FC Nealko, v době kdy jsem si nějaké to alko ještě dal. Byla to, myslím, 3. a 4. liga. Tam jsem se učil od starších spoluhráčů. Tuším, že jsem skončil, protože nebylo v té době moc přípustné a žádoucí, abych zároveň hrál velký fotbal a hanspaulku, za níž jsem byl kritizován a na níž nebylo stejně moc času. Tým postupem doby ukončil svou činnost, takže když jsem se mohl vrátit a měl čas, tak už se nebylo vracet kam (věk řady hráčů pokročil, někteří přestali hrát apod.). Poté jsem, tuším, několik let hanspaulku nehrál vůbec, ale jednoho dne mě známý naverboval do týmu Důchodců (s velkým D). Hrála se několik sezón 2. liga. Pak se postoupilo. V týmu jsem skončil hned po této první a pro tým také poslední sezónně v 1.lize. Nakonec Důchodci zemřeli a já se tehdy rozhodl, že 20 let fotbalu v kuse bylo až až a ukončil jsem své aktivní působení na fotbalových hřištích veškerých rozměrů. No a teď jsem zpět a v Pajzovně. Musím říct, že zatím ze všech dosavadních týmu v hanspaulce, v nichž jsem působil, je Pajzovna vlastně zatím tím (a nepřeháním ani se nesnažím podlézat) nejlepším z hlediska party, zájmu lidí i organizace. Jsem za to vděčný.
- Trochu změníme téma, aby si fans něco dozvěděli také o tobě z jiných pohledů než fotbalových.. Co děláš, když nehraješ fotbal? Práce, záliby..
Pracuju ve veřejné sféře, v níž administruju dotační žádosti. Mezi mé záliby patří, kromě fotbalu, také přítelkyně, psisko (německá boxerka Róza), hry na PC a sociální geografie, kterou jsem studoval na VŠ. Taky rád sleduju filmy a poslouchám hudbu, která je zpravidla mimo zájem většiny společnosti.
- Redakce FCP zjistila, že si získal trenérskou licenci „C“ FAČR, plánuješ se v tomhle odvětví dále rozvíjet? Máš trenérské ambice, například s mládeží?
Stručně řečeno, dokud budu hrát, což plánuju do 35 let, tak mi na trénování nezbyde žádný čas. Působit bych chtěl pochopitelně asi zejména u dětí, které lze něco naučit... Nejvíc mě ale láká převzít první tým FC Chelsea po „The Special One“. Jak ale říkal jeden z mých fotbalových vzorů a lidí, kteří mne ve fotbale nejvíce formovali – Petr Švancara: „nemusíš bejt nejlepší, hlavně když seš nejhezčí.“ Takže doufám, že až „The Special One“ skončí, budou to vybírat podle huby a tricepsů. To bych se snad chytit mohl... Konkurenci vidim akorát v tobě a to se snad časem nějak dořeší J
- Pak tu máme takovou interní klubovou otázku, která je hrozně důležitá pro zařazení do týmu – The Beatles nebo Jay – Z? (druhá volba je zatím jen o jednom členu pozn. redakce)
Je jasný, že kdo viděl alespoň některé moje účesy za posledních cca 10 let, tak ve mě jednoznačně rozpozná fanouška The Beatles. Asi mi to moc nepomůže, ale musím upřímně přiznat, že mi jsou obě uskupení úplně jedno J
- Mimo hřiště si poměrně klidný člověk, ovšem jak překročíš lajnu stává se z tebe někdo úplně jiný, prožíváš takhle zápasy i na malém fotbalu? Jak je možné, že se takhle přepneš úplně do jiného režimu?
Lajna je lajna. Každý ví, že když člověk dá lajnu, stává se z něj jiný člověk. Ve fotbale se lajně prostě nejde vyhnout.
Všem, kterým jsem někdy během doby, kdy jsem dal lajnu něco udělal nebo ještě udělám, se zpětně nebo dopředu omlouvám J
To byla poslední otázka, děkuji za čas nad tímto rozhovorem strávený a doufám, že se ti v FCP bude líbit a i dařit, o tom nemám nejmenších pochyb.
Děkuji za pozvání a ještě jednou všem čtenářům posílám pozdrav.