3.kolo: Pražská legie 2000 vs. FC Pajzovna
Pražská legie 2000 - Pajzovna FC PO 16.04 20:45 MIKU2
1:2
Aneb do třetice Legie a poprvé reálná vidina naplnění přání
Utkání jsme odehráli na zrekonstruovaném hřišti na Mikulovce, kde se ze tří hřišť vyklubaly čtyři. Nutno říct, že tato změna je vítána, neboť osvícení hřišť je tak lepší, než tomu bylo dříve. Na utkání jsme se sešli mimořádně 45 minut před zápasem, abychom si připustili důležitost zápasu. Na předzápasovém setkání jsme rozvrhli taktiku a sestavu, která měla pomoct k prvnímu bodovému zisku proti tomuto soupeři. Oba předchozí zápasy s tímto soupeřem jsem neabsolvoval, avšak komentáře a respekt k soupeři byl značný, a jak se později ukázalo, rovněž oprávněný. Za tento tým nastupují borci s ligovými zkušenostmi, o to větší chuť jsme měli uspět. Naše sestava tedy byla : Koubič – Wosa, Kamy, Tombí – J.-Jay, Světlo, Jelen, Marty – Bláža, Chuchle.
Vsadili jsme na obranu, která vycházela do brejků, na které máme hráče předurčené. To, že se dost možná bude jednat o klíčový zápas sezony nasvědčoval i průběh utkání. Oba týmy hrály trpělivě z obran, snaha nedostat soupeře do vyložené příležitosti. Mančafty si za celý poločas vypracovali dvě, tři šance, které se ovšem nedaly považovat za 100% gólové. První poločas tedy skončil atypickým výsledkem malého fotbalu 0:0.
O poločasové přestávce Pajzovna svolala válečnou poradu, jejíž aktéry nebyl Šemík s Horymírem , ani Alenka s Honimírem, ale borcí ve žlutém. Výsledkem byla změna, hra na větší risk, celoplošný presink. Nepotřebujeme na to žadné GSMko, jako je pan Hřebík ve Spartě. Někdy stačí pouze odhodlání a plány Inži Ninji Jeníka Jirce, kapitána nesestřeleného avšak ostříleného Jelena a dalších nosičů pajzovńákých vod.
Druhý poločas měl zcela jinou tvář. Ne však jako Michaela Jacksona po plastice. Tato změna tváře měla pozitivní ozvěny. Obrana soupeře si na napadání nedokázala příliš zvyknout a až na pár vyšachování naší obrany příliš neohrozili. Šach-mat nenastal a to i díky zákrokům našeho šachisty Koubiče, který vytáhnul dva brankářské tahy, za které by se nestyděl ani Kasparov.
V 35 minutě nabrala hra větší spád, a to když si Bláža pohlídal soupeře na zádech a až gólman soupeře ho škrtnul v pokutovém území – penalta. K ní se postavil Honza, který na sebe vzal zodpovědnost a roli tahouna a stejně jako Michal Kadlec v reprezentaci pověsil doprostřed dělovkou pod břevno. VEDEME, Vedeme 1:0. Naše hra nestagnovala, naopak expandovala na polovině soupeře. Martin Nytra i Chuchle utekly obraně , jak Vít Bárta před pravomocným rozhodnutím soudu, ovšem bez gólové radosti. Skálopevná obrana připomínající tvrdostí ta-ble-ty Arnolda Schwarzenegra nepouštěla soupeře do mnoha brankových. To vše nám přinášelo povzbuzení na dobrý výsledek. O to větší jsme měli ve 45minutě, kdy se Světlo spustil z Tarzanovy lijány a zastřihal nejostřejšíma nůžkama tak přesně, že by mu paní učitelka mohla dát jedničku za přesnost. Jeho akrobatická střela z úhlu totiž skončila brankou. A pokud by existovala gólová hitparáda, věřím, že by počet hlasů zlomil rekord. Naše hra však nepolevovala a i přes příznivý výsledek jsme se dostali do tutové šance, když Honza šel z kraje sám na gólmana, ale neproměnil. Kdyby jeho Danča mohla zvednout její zlomený malíček , učinila by tak. V posledních deseti minutách soupeř více přitlačil, ale Koubič odolával střelám jak lobbista Janoušek mediálnímu nátlaku. Přesto dvě minuty před koncem soupeř přesně zacílil , když po hezké kombinaci snížil na 1:2 . To už jsme si ale pohlídali a dokráčeli k důležitému vítězství.
Musím poděkovat za extrémní bojovnost a odhodlání, která znamená super úspěch a sezona tak začíná mít jasnější obrysy. Pokud budeme přistupovat k zápasu vždy tímto způsobem, nemám strach. To můžou potvrdit i fanoušci, kteří přijeli v pozdní čas přes celou Prahu, konkrétně Markét Blažkové, Zuzce Studené, Gabče Kužílkové, Lubošovi Janatkovi a nehrajícímu Romeusovi s Lefim.
Příští týden nás čeká Slamník. Nabereme je jak seno na vidle?